Tlak formy
Cyklus představuje soubor sociálních portrétů. Střetává se zde vnitřní svět portrétovaných s prostředím, kde zaujímají své obvyklé postavení. V popředí stojí odcizení a zasazování do opačných rolí, než jaké připadají realitě. Toto téma se dále rozvíjí i v navazujících dílech.
Princip tlaku formy se projevuje v samotné kompozici. Modely jsou záměrně natěsnány do omezeného výřezu, přičemž práce s ořezem zdůrazňuje hranici, kam až lze portrét kompozičně posunout. Portrét se snaží diváka vystavit napětí, ale zároveň mu ponechává prostor pro vlastní interpretaci.
Ve zkratce se jedná o společenský záznam pojatý hmotně, až sochařsky. Výsledná forma se pohybuje mezi potlačenou figurativností a místy abstrahovaným výrazem.
Pressure of form
The cycle represents a set of social portraits. Here, the inner world of the portrayed meets the environment where they occupy their usual position. In the foreground there is alienation and setting in opposite roles than they seem to reality. This topic is further developed in subsequent works.
The principle pressure of form is manifested in the composition itself. The models are deliberately crammed into a limited cutout, while working with the cropping emphasizes the limit of how far the portrait can be shifted compositionally. The portrait tries to expose the viewer to tension, but at the same time leaves him room for his own interpretation.
In short, it is a social record conceived materially, even sculpturally. The resulting form varies between suppressed figurativeness and sometimes abstract expression.
Modrá série
Narativní scény, u nichž je děj jasně čitelný, avšak stylizovaný odlišným způsobem.
Figurální uspořádání vytváří spletitý celek. Postavy jsou v každém obraze zpracovány odlišnou stylizací, přičemž jejich pleť nabývá čistě bílého tónu. To se již objevuje u předchozích prací a zde se stává přímo nosným motivem, který místy vytváří plošnost. Vše je hmota, která hledá svoji cestu po určité ose. Dochází k modelaci barvou, a to jak figur, tak i samotného prostředí. Objevuje se temperamentní barevnost, jež podporuje dynamiku scén a místy může být chápána jako záměrně vytvořená mozaika.
Blue Series
Narrative scenes in which the plot is clearly legible, but stylized in a different way.
The figurative arrangement creates an intricate whole. The characters are treated differently in each image, with their skin acquiring a pure white tone. This already appears in previous works and here it becomes directly a supporting motif, which in some places creates a flatness. Everything is matter that is looking for its way along a certain axis. Color modeling takes place, both of the figures and of the environment itself. There is a lively colorfulness that supports the dynamics of the scenes and in places can be understood as a deliberately created mosaic.
Abstraktní portrét představuje mysl člověka v průběhu jeho životní cesty. Je to záznam okamžiků, emocí a vnitřních procesů, které se formují a mění v čase. Kruhové formy symbolizují celistvost i neustálý koloběh myšlenek, zatímco barevné vrstvy odrážejí hloubku a komplexnost lidského vědomí. Zachycuje postupný přechod od dětství, přes dospívání přinášející zkušenosti, reflektující nálady až do konce hry.
This abstract portrait represents the human mind during its life journey. It is a record of moments, emotions, and internal processes that form and change over time. Circular forms symbolize wholeness and the constant cycle of thoughts, while color layers reflect the depth and complexity of human consciousness. It captures the gradual transition from childhood through adolescence, bringing experiences, reflecting moods, until the end of the game.
Obraz představuje bytost, která boří hranice, přináší poselství a umožňuje jednotlivcům využít vlastní vůli. Symbolizuje svobodu, jež je dána díky existujícím standardům, pravidlům a předchozím činům, ty utvářejí možnost volby.
The image represents a being that breaks down boundaries, carries a message and allows individuals to use their own will. It symbolizes the freedom that is given thanks to existing standards, rules and previous actions, which shape the possibility of choice.
Neviňátka
V jednotlivých obrazech se setkávají protichůdné, často ustrnulé situace. Objevují se intenzivní pastelové barvy (odkazující na křídy) a další atributy dětí, které připomínají, že člověk nikdy zcela neopouští svůj původní stav, ale nese jej v sobě jako přetrvávající otisk. Dětství zde není minulostí, ale vrstvou, která je překrývána novými zkušenostmi.
Součástí cyklu jsou také parafráze historických a uměleckých motivů, které otevírají otázky viny, odpovědnosti a morální ambivalence. Objevuje se zde například postava chorvatského arcibiskupa Aloysia Stepinace, zobrazeného v černém kněžském oděvu jako symbol autority a víry. Představuje osobu, ke které je možno vzhlížet, ale zároveň ji chápat jako tvář ustašovského režimu, jejž nebylo možné jednoznačně ovlivnit nebo opustit. Poukazuje na skutečnost, že i ti, kteří formují ostatní, jsou sami utvářeni okolnostmi, tlakem a vlastními limity.
Celý koncept propojuje vizuální formu s tématy odsuzování, přehlížení, předsudků a tabu. Zaměřuje se na psychiku a konfrontaci mezi životními etapami, jež nás nevědomě formují.
Innocents
Each painting presents situations that are often contradictory and momentarily suspended. There are intense pastel colors (referring to chalks) and other attributes of children that remind us that a person never completely leaves his original state, but carries it as a lingering imprint. Childhood here is not the past, but a layer that is overlaid with new experiences.
The cycle also includes paraphrases of historical and artistic motifs that open questions of guilt, responsibility and moral ambivalence. For example, the figure of the Croatian Archbishop Aloysius Stepinac appears here, depicted in black priestly clothing as a symbol of authority and faith. It represents a person who can be looked up to, but at the same time understood as the face of the Ustashi regime, who could not be unambiguously influenced or abandoned. He points out that even those who shape others are themselves shaped by circumstances, pressure, and their own limits.
The whole concept connects the visual form with the themes of condemnation, neglect, prejudice and taboo. It focuses on the psyche and the confrontation between the life stages that unconsciously shape us.
Balanc na hraně
Dotýká se podobné problematiky jako série Neviňátka, akorát že zde dochází k přechodu od plochy k prostorovému vyjádření. Hlavním médiem je keramika, přičemž díla vstupují do prostoru jako samostatné sochy. Koncept nejlépe definuje prvotní socha s názvem Dvounožec.
Přestože je tvořen z abstraktních tvarů, celý jeho povrch je hrubě strukturovaný a dodává mu organický charakter. Jeho zakulacené a zjednodušené formy společně s výrazem v tváři mají podtrhovat dětskou naivitu a grotesknost. Tato schránka s chybějícími končetinami zdůrazňuje omezenost a ubírání přirozenosti, symbolizující nucené začleňování do společnosti. Nic mu z něj samého není přiznáno, pouze ubráno.
Sochy se postupně rozvíjejí do jednoduchých forem společně s hravou stylizací, která umožňuje co nejpřirozenější vyjádření emocí, zejména prostřednictvím výrazů v obličeji, a to bez zbytečných detailů.
Balance on the Edge
This series touches upon similar issues as the Innocents series, only that there is a transition from the surface to spatial expression. The main medium is ceramics, with works entering the space as separate sculptures. The concept is best defined by an early sculpture called Two-legged Being.
Although it is made up of abstract shapes, its entire surface is roughly structured and gives it an organic character. Its rounded and simplified forms, together with the expression on the face, are to underline the child's naivety and and grotesqueness. This shell with missing limbs emphasizes the limitation and deprivation of naturalness, symbolizing forced integration into society. Nothing of himself is admitted to him, only taken away.
The sculptures gradually develop into simple forms together with playful stylization that allows the most natural expression of emotions, especially through facial expressions, without unnecessary details.
Prázdnota
Tři nekončící navazující spirály jako symbol rutiny, která se neustále opakuje. Vždy se odloučí barevná část představující myšlenku, vzpomínku nebo výjimečný moment předcházející jakémukoliv jinému dni. Tento prožitek naruší šedivost každodennosti, ale nakonec se opět vrací zpět do prázdna.
Emptiness
Three endless, interconnected spirals as a symbol of a constantly repeating routine. A colored part always detaches, representing a thought, a memory, or an exceptional moment preceding any other day. This experience disrupts the greyness of everyday life, but eventually returns back into the void.
Fallen Angel
Performance s názvem Fallen Angel reflektuje stav vnitřního ustrnutí a neschopnosti vymanit se z tíhy vlastního bytí. Autor v ní zkoumá hranici mezi odevzdáním se osudu a tichým odporem, kdy se postava stává symbolem křehkosti v kontrastu s neúprosným prostorem.
Tento projekt navazuje na Pekařovo dlouhodobé zkoumání figurální exprese, tentokrát však přenesené z plochy plátna do živé, časově ohraničené akce. Důraz je kladen na fyzickou přítomnost a materiálnost, která definuje autorův přístup k médiu performance.
The performance titled Fallen Angel reflects a state of inner paralysis and the inability to break free from the weight of one's own existence...
This project follows Pekař's long-term exploration of figural expression, this time transferred from the canvas to a live, time-bound action.
Catching the Wind
Performance Catching the Wind ( * 2024) zachycuje marnost lidského snažení o uchopení neuchopitelného. Skrze repetitivní pohyby a interakci s neviditelným živlem autor tematizuje touhu po kontrole nad věcmi, které nás přesahují a které nelze vlastnit ani zastavit.
Práce s větrem jako s metaforou pomíjivosti a neustálé změny odkazuje na procesuální charakter Pekařovy tvorby. Akce není uzavřeným celkem, ale spíše fragmentem probíhajícího dialogu mezi člověkem a jeho okolím.
The performance Catching the Wind ( * 2024) captures the futility of human efforts to grasp the ungraspable...
Working with the wind as a metaphor for transience and constant change refers to the processual nature of Pekař's work.
Inspiračním východiskem pro tuto autorskou knihu se stalo performativní video Catching the Wind. Právě tato performance, odehrávající se v otevřeném prostředí nekonečných polí, se stala klíčovým impulsem pro vznik knihy. Krajina zde vytváří dimenzi nekonečna a kontinuity, v níž se aktéři stávají nositeli konání a samotného tvořivého děje. Stylizace figur vyplývá ze stylizace keramických soch ze série Balanc na hraně. Princip rovnováhy, napětí a křehké stability se tak stává spojovacím prvkem mezi performancí, sochařskou tvorbou a intermediálním vyjádřením.
The fundamental inspiration for this artist's book was the performative video Catching the Wind. This performance, set in the open environment of infinite fields, became the key impulse for the book's creation. The landscape creates a dimension of infinity and continuity, in which the figures become carriers of action and the creative process itself. The stylization of the figures draws from the ceramic sculptures in the Balance on the Edge series. The principle of balance, tension, and fragile stability that becomes a connecting element between performance, sculpture, and intermedial expression.
Stíny
Kresby se pokouší o optickou iluzi. Předlohou byly motivy antických a křesťanských soch, které jsou redukovány na pouhé siluety. Ty jsou záměrně stylisticky narušeny a ztrácejí svou stabilitu. Práce se stínem a formou vytváří pocit iluze a nejistoty. Meditativní poloha je zde zčásti potlačena, ale zároveň stále přítomna.
Shadows
The drawings aim for an optical illusion. The subjects are based on motifs of antique and Christian sculptures, reduced to mere silhouettes. These are intentionally stylistically disrupted and lose their stability. Working with shadow and form creates a sense of illusion and uncertainty. The meditative position is partially suppressed here, yet remains present.
Tomáš Pekař (*2003, Prostějov) je autor, jehož tvorba je pevně ukotvena v médiu malby s přirozeným přesahem do prostorového vyjádření. Aktuálně dokončuje studium výtvarné tvorby se zaměřením na vzdělávání na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (UPOL) a od nadcházejícího akademického roku bude pokračovat v ateliéru Malba 2 na Fakultě výtvarných umění v Brně (FaVU VUT).
Tomáš Pekař (*2003, Prostějov) is an artist whose work is firmly anchored in the medium of painting, with a natural overlap into spatial expression. He is currently completing his studies in art education at the Faculty of Education of Palacký University in Olomouc (UPOL). From the upcoming academic year, he will continue in the Painting studio 2 at the Faculty of Fine Arts in Brno (FaVU VUT).
Ve své práci se často vrací k žánru portrétu, který pro něj představuje prostor pro zkoumání sociálních vazeb a vlastní podstaty člověka. Portrét pro něj není jen statický námět, ale živý výchozí bod, který se neustále proměňuje a přebývá v různých podobách. V současnosti kombinuje výraznější barevnost s motivy, které odráží otázky sociálního začlenění, rozpadu osobnosti či vnitřního boje o zachování autentického bytí v konfrontaci s okolím.
Přestože zůstává na ploše plátna, figury modeluje s důrazem na jejich materiální hloubku a prostorové vyjádření. Stále více do svého jazyka integruje princip parafráze, skrze který odkazuje na politické situace a události moderních dějin. Tyto historické i náboženské tendence autor vnímá jako události, které v dnešní době stále přebývají a mají do ní přímý přesah. Právě zde se vyjevuje ústřední téma „dědictví otců“, což je zkoumání minulosti, která v nás přežívá a formuje naše současné postoje a charakter.
Důležitým aspektem Pekařova přístupu je procesualita. Své série neuzavírá, ale neustále doplňuje, aby se skrze ně dostával pod povrch reality. Jeho tvorba tak zůstává v neustálém dialogu mezi tradicemi a reflexí dnešních společenských témat.
In his work, he often returns to the genre of portraiture, which for him represents a space for exploring social bonds and the very essence of the human being. For him, a portrait is not just a static subject but a living starting point that constantly transforms and exists in various forms. Currently, he combines more pronounced coloring with motifs reflecting questions of social inclusion, the disintegration of personality, or the internal struggle to maintain authentic existence in confrontation with the environment.
Although remaining on the surface of the canvas, he models figures with an emphasis on their material depth and spatial expression. He increasingly integrates the principle of paraphrase into his language, referencing political situations and events of modern history. The artist perceives these historical and religious tendencies as events that still persist today and have a direct impact on the present. It is here that the central theme of "fathers' heritage" emerges—an exploration of the past that survives within us and forms our current attitudes and character.
An important aspect of Pekař's approach is processuality. He does not close his series but constantly supplements them to get beneath the surface of reality through them. His work thus remains in a constant dialogue between traditions and reflections on today's social issues.
E-mail: tomas.pekar@seznam.cz